V srpnu roku 1916 obhájila Edita Steinová u Edmunda Husserla ve Frieiburgu im Breisgau svou disertační práci nazvanou K problému vcítění ( Zum Problem der Einfuhlung ), a to summa cum laude, a stala se poté soukromou asistentkou svého „mistra”.

V této své prvotině se věnuje tématu, jež Husserl do té doby blíže nezkoumal, totiž tématu intersubjektivity. Východiskem Husslerovy fenomenologie byl subjekt a odpovídajícím metodickým postupem mu bylo „zření podstaty“, intuice. Přitom ovšem dosud nezkoumal, nakolik by se toto zření dalo zprostředkovat jinému subjektu - tedy i objektivně prověřit. Edita Steinová chtěla tuto tematiku zkoumat ve vztahu k problému vcítění do druhých subjektů. Její práce je ve 20. století jedním z prvních myšlenkových pokusů ukázat tělesnost druhého jako základ intersubjektivního rozumění.