Marešovy paměti zpřítomňují tragický a často až neuvěřitelně dobrodružný osud česko-německého intelektuála: od angažování se v řadách radikální levice (účast na povstání spartakovců v Berlíně 1919 a revolučních dnech v Hamburku 1921) přes novinářskou činnost doma i v Mussoliniho Itálii, působení ve francouzské cizinecké legii, odboj v době okupace a pronásledování gestapem, zatčení agenty NKVD až po sedmiletý pobyt v komunistickém kriminálu. Ve svých pamětech vykresluje také řadu pozoruhodných portrétů osobností české kultury, s nimiž se stýkal, např. Bohuslava Martinů, E. A. Longena, Jaroslava Haška, Karla Poláčka ad.