Kniha Cesta lesem je pokusem o sblížení dvou odlišných přístupů k psaní v rámci sociální a kulturní antropologie. Nahlíží na skupinu původních obyvatel Sibiře - Manse z různé perspektivy. V práci je použit, do jisté míry, experimentální přístup k etnografickému psaní. Umístěny jsou vedle sebe dva texty, které plynou paralelně.

První z nich vychází z přístupu ekologické antropologie v širším významu, kdy je tento podobor sociální antropologie chápán jako studium vztahů mezi různými složkami etnického ekosystému a krajiny.

Tento, převážně pozitivistický, popis je doplněn paralelním reflexivním textem, který popisuje okolnosti výzkumu z čistě subjektivního hlediska autora, včetně emocionálního prožívání. Oba texty by mohly existovat nezávisle na sobě. Zároveň se však mohou dobře doplňovat, tak jak oba popisují stejná místa a aktéry, ale z odlišné perspektivy.