Po fenomenálním celosvětovém úspěchu svého prvního velkého románu Ruská krasavice (1990), který vyšel dvakrát i v České republice, napsal Viktor Jerofejev (1947), jeden z nejznámějších představitelů současné ruské literatury, řadu dalších knih, ale jen jedna z nich dosáhla srovnatelného věhlasu, a to právě Encyklopedie ruské duše (1999).

Zvláštní kniha s podtitulem Román s encyklopedií je výrazem Jerofejevova skoro extatického hledání „kvintesence ruského člověka“, jehož možná až hrozivým románovým obrazem je těžko popsatelný a těžko uchopitelný Šedivák – tvor, v němž se nějaké pozitivní rysy hledají také jen velmi svízelně… pokud nakonec neshledáme, že jakékoli hledání kladů je v tomto případě zcela nemožné.

Kniha, skutečně uspořádaná do kapitol s názvy vzdáleně evokujícími představu encyklopedických hesel (O ruské svini, Ještě jednou o ruské svini apod.), je pro tradičního ruského vlastence snůškou hanopisných urážek a často až obscenit, inspirujících k charakteristice „vše nejhorší, co chcete vědět o Rusech, najdete tady“… Přesto dnes, kdy se Rusko ocitá v těžké mezinárodní izolaci, právě Encyklopedie ruské duše velmi často a velmi přesně odpovídá na otázku, proč je to s těmi Rusy tak těžké…