Tento svazek je podáním vznikajícího vědění. Fenomenologie ducha má nahraditpsychologické výklady, případně též abstraktní vysvětlení týkající se zdůvodnění vědění.Pohlíží na přípravu k vědě z hlediska, díky němuž je novou, zajímavou a první vědoufilosofie. Zahrnuje různé podoby ducha jako zastávky na cestě, kterou se duch stává čistýmvěděním čili absolutním duchem. V hlavních oddílech této vědy, které se opět dělí na další,bude tudíž zkoumáno vědomí, sebevědomí, pozorující a jednající rozum a duch sám jakomravní duch, duch vzdělání a morální duch a konečně jako náboženský duch ve svýchrozdílných formách. Bohatství jevů ducha, jež se na první pohled předkládá jako chaos, jeuvedeno do vědeckého uspořádání, které je podáním jevů ducha podle jejich nutnosti, v níž sety nedokonalé rozkládají a přecházejí ve vyšší, které jsou jejich nejbližší pravdou. Poslednípravdu nacházejí jevy ducha nejprve v náboženství a poté ve vědě jako výsledku toho celého.Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1770-1831) se stal ve svém životě svědkem velkýchhistorických událostí -vítězství Francouzské revoluce, vzestupu a pádu NapoleonaBonaparta, jehož byl obdivovatelem, a posléze karlovarských usnesení z roku 1819, která bylapřijata pod Metternichovým nátlakem a podvázala v Německu na dalších třicet letsvobodnější politický život. Tyto události ovlivnily jeho životní osudy a odrážejí se do určitémíry i v jeho díle. Velký vliv na něj měly rovněž převratné změny v duchovním vývoji jehodoby, zejména vzestup Kantovy filosofie jako systému rozumu a reakce na něj a Fichtovonavázání na Kanta v objevu genetického pojmu systému vědění, jenž má svůj základ v jáství.Hegel absolvoval theologické učiliště v Tübingen (1788-1793), kde byli jehospolužáky F. W. J. Schelling a F. Hölderlin, s nimiž v počátcích své myslitelské prácespolupracoval. Jako univerzitní učitel působil v Jeně (1801-1806), v Heidelbergu(1816-1818) a v Berlíně (1818-1831). K jeho nejvýznamnějším pracím patří Fenomenologieducha (1807), Věda o logice (1812 a 1816), Encyklopedie filosofických věd (1816,v přepracovaném a rozšířeném vydání 1827 a 1830) a Základy filosofie práva (1820). Zezápisů jeho přednášek pořízených jeho žáky vznikly čtyři soubory prací, které silnězapůsobily na pozdější duchovní vývoj: Filosofie dějin, Estetika, Filosofie náboženství aDějiny filosofie.