Kristina Pisánská (1364–1430), která se díky svému otci lékaři pohybovala několik let na pařížském francouzském královském dvoře, patří k prvním ženským intelektuálkám, jež ve svých literárních textech reflektovaly problematiku života žen v dominantním mužském světě středověku. Vznik díla byl podmíněn zcela konkrétním historickým kontextem: počátkem 15. století se na dvoře Karla VI. vášnivě debatovalo o tom, zda je Román o růži vůči ženám spravedlivý. Do výměny názorů se kromě Kristiny Pisánské zapojily tak význačné teologické a právnické osobnosti své doby jako Jean Gerson nebo Jean de Montreuil. V reakci na tuto disputaci Kristina své dílo koncipovala do dvou odlišných rovin: jedna zaznamenává základní aspekty dobového misogynního diskurzu a předkládá protiargumenty; druhá, podstatně obsáhlejší, uvádí po vzoru Boccacciova spisu O slavných ženách medailony exemplárních žen, jejichž úspěchy mají doložit, že ženy jsou schopny vyniknout ve všech oblastech lidské činnosti právě tak jako muži. Kniha o městě dam (Le Livre de la Cité des dames) je významný spis, který nejenom odráží středověkou tradici diskuzí o ženských schopnostech a ctnostech, ale současně zahajuje již renesanční rozkvět podobně zaměřených textů. Překlad je doplněn vysvětlivkami, komentářem a úvodní studií.