Kniha je zaměřena na zkoumání prostoru korupčních příležitostí. Reflektuje současné diskuse o korupci, způsoby jejího zkoumání, měření a monitoringu, předkládá základní typologie korupce a rozebírá související pojmy, jako je patronáž a klientelismus. Konkrétnímu rozboru korupčního prostoru v současném českém prostředí předchází hledání obecnějších příčin v procesech transformace. Autorka sleduje prostor korupčních příležitostí v různých typech korupce, od nahodilé až po systémovou. Větší pozornost věnuje tzv. imunizaci korupce, mechanismům, které brání jejímu vyšetření a potrestání, a také negativním dopadům politické kontroly státní správy. Zásadní, tj. vycházející z hlubších empirických výzkumů v českém prostředí, jsou dvě témata. První se týká legislativního procesu a hledání děr (loopholes) přímo v zákonodárném sboru. Druhé téma se zaměřuje na problematiku kontrolních mechanismů a dohledu. Odpověď na to, jak lze instituce posílit, zeslabit, eliminovat, či dokonce zneužít z hlediska funkcí, jež mají naplňovat, hledá autorka v důkladné analýze tří dohledových institucí a v jejich srovnání.

Ovládá českou politiku systémová korupce? Máme šanci korupci zničit, vykořenit, nebo je náš další vývoj již jasně předurčen? Kde se u nás korupce vzala? Je to důsledek přežívání politické kultury a klientelistických vazeb z komunistického období, nebo je to zcela nový fenomén? Proč se nedaří ani po třiceti letech korupci důsledně vyšetřovat, potrestat viníky nebo alespoň omezit korupční příležitosti? Jak a kde vlastně prostor pro korupci vzniká, co má vliv na jeho podobu a proměny?