Kniha anglického teoretika umění a spisovatele Johna Ruskina je všeobecně považována za autorův nejdůležitější kritický text věnovaný architektuře. Podstata gotiky tvoří myšlenkové jádro Ruskinovy rozsáhlé třídílné studie benátské architektury The Stones of Venice, častěji však bývá publikována jako samostatný, poeticky laděný teoretizující esej. Ruskin v Podstatě gotiky formuluje své originální umělecko-společenské chápání gotické architektury jako průniku vnějších architektonických forem a vnitřního „ducha gotiky“ a definuje její charakteristické umělecké a morální znaky. Gotika se tak Ruskinovi stává uměleckým slohem, který – na rozdíl od odlidštěného (nejen) moderního prefabrikovaného umění – předpokládá, ba přímo vyžaduje originalitu, invenci a tvůrčí svobodu umělců a řemeslníků (ale i diváků) a lze ji právem chápat jako výraz zdravější a morálnější společnosti.