Kniha popisuje intelektuální aktivity myslitelů raného německého osvícenství (Leibniz, Wolff, Bilfinger a další) při filosofické recepci kulturních výkonů staré Číny, která probíhala na podkladě jezuitských překladů hlavních děl čínské intelektuální tradice.

Tato první systematická reflexe zcela odlišného čínského světa probíhala v historických kontextech, jejichž souvislostmi se tato knížka zabývá. Pozoruhodná je otevřenost vůči mnoha nosným představám čínského myšlení, s níž němečtí osvícenci vyzývali ke kulturní směně s Čínou. Rozpoznali ohromný potenciál Číny a zasazovali se všemi dostupnými prostředky o transkulturní kontakt, aniž by předem zkoumali, kdo bude nebo nebude jeho hegemonem. Vycházeli z předpokladu rovnoprávnosti obou civilizací, jejž dosud nikdo nevyvrátil. Dnes, kdy trpíce syndromem planetárního šíření vzájemné nenávisti odbýváme Čínu nejapnou žurnalistikou, by nám osvícenská rozumová inkluze mohla být příkladem.