Jedna z nejdůležitějších událostí 20. století, krutá balkánská válka, skončila. Obyvatelům města z bývalého života zůstaly vzpomínky, díry po kulkách ve zdech domů a otřesené duše.

Slovinka Marija přežila svoje přátele i sousedy. Přes zmatek poválečného světa tvrdošíjně lpí na zdánlivě obyčejných, každodenních rituálech, které znamenají život. Symbolem zničeného města je dům, kde se Marija skrývala, když vzduchem svištěly granáty a město „ostřelovali opilí chlapi z okolních kopců“. Z vedlejšího bytu je ruina vyhřezávající do ulice a sousedka, zničená alkoholem, dovršuje současné obklíčení. Marijiny děti ve vzdálené Itálii mají svých starostí dost a nikdo jiný není poblízku. Rádio, televize, noviny chrlí protichůdné zprávy. Jisté je jen, že svět na Sarajevo zapomněl. Protivníky ženy ale nejsou jen válečné příšery. Na Mariju ponenáhlu doléhá i stáří. Osamocená žena, žijící v troskách, se ale nevzdává, bojuje doslova každým výdechem.

Dominika Prejdová dokáže i přes třeskutý materiál vyprávět civilně a bez patosu.