Monografie se zabývá různými aspekty, zejména však symbolickými, antropologickými a religionistickými, starověkých opevnění a bran na Předním východě, zejména v bioblických textech Starého zákona. Tato studie je jedinečná nejen v rámci České republiky, ale též ve světovém kontextu, neboť se nezaměřuje primárně na archeologické či architektonické apekty starověkých předovýchodních fortifikací, ale věnuje pozornost jejich významu jako viditelnému vyjádření přechodu mezi různými duchovnímu úrovněmi. Zvláštní oddíl je věnován problému kontinuity, tedy otázce, nakolik jsou myšlenkové vzorce promítnuté do struktur fortifikace aktuální i v následujících epochách, ve středověku i v novověku až po současnou dobu a umělecké projevy, v nichž se prastará symbolika obrany a přechodu objevuje sice v nové podobě, ale v archetypálním významu.