Francesca se se svým mužem, profesionálním diplomatem, ze slunného Nice odstěhovala do Prahy a stala se tak ženou expatriota, což považuje svým způsobem za diagnózu. Krásné, ale ponuré město ji děsí, zdejší řeči nerozumí a navíc záhy zjistí, že si tu její muž našel milenku. A tak se francouzská středoškolská profesorka v českém hlavním městě vydává na pomalou cestu emancipace: začíná vyučovat francouzštinu, poznává prostředí i lidi, nechává se okouzlit svým šarmantním, tajuplným studentem a chtě nechtě se zaplétá do příběhu s lehkou příchutí politického thrilleru. Praha se dá bez nadsázky označit za jednu z hlavních hrdinek románu. Pro českého čtenáře její román obnáší jednu mimořádně zajímavou rovinu navíc: je mu totiž umožněno sledovat, jak se typická francouzská levicová intelektuálka střetává s prostředím, kde se na cokoliv levicového pohlíží s nevraživostí, a jak vnímá pro ni poněkud nepochopitelnou postkomunistickou mentalitu.

*Claire Legendreová se narodila 21. 4. 1979 v Nice. Jelikož její otec byl ředitelem tamního divadla, dostala se velice brzy do uměleckého prostředí a už v šesti letech stála na jevišti. Divadlo jí také zprostředkovalo bližší setkání s literaturou. V 90. letech 20. století napsala svou první knihu a natočila tři krátkometrážní filmy. Vystudovala Univerzitu v Nice, její specializací je srovnávací literatura a divadelní věda, zabývá se hlavně absurdním divadlem a teorií divadelní režie. V letech 2008–2011 vedla v Praze kurzy tvůrčího psaní. Týž obor vyučuje od roku 2011 na univerzitě v kanadském Motréalu, zároveň se teoreticky zabývá performancí jakožto postupem jak v divadelní, tak v literární tvorbě.