Tématem publikace je netradiční uchopení určitých mentálních principů, které vyvolala první světová válka. Publikace se ve třech kapitolách napsaných klasickými historiky a historikem umění zabývá válkou v rámci jejího připomínaného výročí poněkud méně obvykle. Nehodnotí známá fakta a nesupluje výčet událostí, ale na třech tématech, kterými jsou zásobování, náboženství a výtvarné umění, obnažuje trhliny odvěkého ukotvení člověka v jeho navyklých rituálech. Většinu mužů mezi osmnáctým a padesátým rokem čekal odvod na bojiště. Na uvolněná místa nastoupily ženy. Osvobozeny z dosavadní nadvlády mužů byly nuceny bojovat o přežití své a svých rodin na domácí frontě nedostatku a hladu. Blízkost smrti zpochybnila víru v nevyhnutelné směřování k pokroku. Válečné mystérium fascinovalo mnohé umělce a to ještě dřív, než zazněly údery prvních houfnic. V jejich mysli byl konec starého světa zřetelně a varovně definován leckdy s překvapivým časovým náskokem. Autentická svědectví, dosud nepublikované dokumenty a vizuálně výtvarný koncept dosvědčují, že bez touhy po poznání očistného principu utrpení by na prahu Velké války nemohlo skončit 19. století.