Joachim bydlí s rodiči a dvěma staršími bratry v psychiatrické léčebně, kterou řídí jeho tatínek. Díky tomu Joachim odmalička naráží na ne zcela běžné situace: na zádech ho vozí jeden z pacientů a divoce přitom zvoní na zvony, s jiným obyvatelem kliniky Joachim kreslí příčné řezy kočkou. Když si už dospělý Joachim vybavuje zdánlivě banální a humorné historky z dětství, vysvitne ze vzniklé mozaiky trochu jiný obraz toho, jaké to (ne)bylo.