Každý druhý den dopoledne – vyjma sobot s volným vstupem – usedá na lavici před Tintorettovým Mužem s bílým plnovousem ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu hudební filozof Reger. Jednoho dne dojde k přerušení této rutiny: Reger požádá přítele Atzbachera, aby se s ním v muzeu sešel právě v sobotu. Než je však důvod tohoto nezvyklého chování odhalen, oddává se Reger velkolepým strhujícím tirádám namířeným proti umění vůbec a proti malířství zvláště, zatracuje Stiftera i Heideggera, nadává na Vídeň i Vídeňany – a přitom ví, že záchranu nelze hledat jinde než právě u člověka.