Češi jsou bezpochyby nejhoubařštějším národem na světě. Chodí do lesa po celý rok a sbírají houby, sotva vystrčí klobouček. Naprostá většina běžných houbařů sbírá jen několik druhů hub - těch nejznámějších, a ostatní jedlé druhy opomíjí - z neznalosti. Tím se nesmírně ochuzují a ochuzují i svůj jídelníček. Přestože je na knihkupeckých pultech k mání dostatek atlasů hub, jsou všechny takřka bez výjimky souhrnné, neboť zobrazují širokou škálu všech druhů hub - jedlých, nejedlých, jedovatých. Pro běžného houbaře (a konzumenta) mají ovšem význam především a výhradně houby jedlé, neboť pochopitelně kvůli nim a jenom na ně do lesa chodí. A právě tomuto houbaři je určen tento atlas hub, sestavený mladým mykologem z Moravského zemského muzea.

Autor vybral 140 druhů jedlých hub, jež rostou v naší přírodě a lze je sbírat bez ochranářských omezení. Upozorňuje na možnost záměny s nejedlým či jedovatým dvojníkem, pokud takové nebezpečí hrozí. Rovnocennou součástí atlasu je část receptářová, v níž dvojice houbařských gurmánů Oldřich Jindřich a Aleš Vít, nabízí doslova houbové hody, a to ke každému zobrazenému druhu.