Autor už názvem knihy ironizuje zvyklosti akademické literatury a ohlašuje ,,revoluční" přístup k psaní o umění. Ve složitém terénu teorie a historie umění se pohybuje s ,,partyzánskou" odvahou, lehkostí a humorem. S nezvyklou otevřeností pojmenovává problémy laiků, klade si jejich otázky a nabízí na ně odpovědi formulované provokativně srozumitelným způsobem. Kniha ale není skandální avantýrou, nýbrž promyšleným nástrojem, který čtenáře zbaví laické nejistoty a komplexů a ukáže mu hranice jeho diváckých možností.