Kniha se v širokém historickém kontextu zabývá avarsko-slovanským obléháním hlavního města východořímské říše v roce 626. Autor sleduje dějiny říše od smrti císaře Justiniána, především pokud se týče ztráty jejích pozic na Balkáně; současně se zabývá vztahem k Persii, jež byla odedávna hlavním konkurentem říše. Vnitřní konflikty za císařů Foky a Herakleia společně s oslabováním jejího vnějšího postavení vedly k obsazení téměř celého Balkánu Avary a k jejich obléhání Konstantinopole. Peršané se současně zmocnili Egypta, Předního východu i částí Malé Asie, a pokoušeli se dokonce zapojit do obléhání hlavního města. Kniha se dále zabývá pozdější recepcí obléhání Konstantinopole, a to jak v písemných pramenech, tak i ve výtvarném umění.