Rozsáhlá práce věhlasného švýcarského teologa a polyhistora Hanse Künga je věnována židovskému náboženství v proměnách tří tisíciletí: od Abrahama až do roku prvního vydání knihy, tj. do roku 1991 po válce v Zálivu. Toto komplexní dílo je první z trilogie věnované třem abrahamovským náboženstvím: Židovství (1991), Křesťanství (1994) a Islám (2004). Ve třech oddílech (Minulost dosud přítomná, Problémy současnosti, Výhledy do budoucna) autor podrobně a poučeně charakterizuje židovské náboženství zejména z teologické, historické a politické perspektivy. Neustále v řadě paralel konfrontuje a srovnává židovství s křesťanstvím a islámem, přičemž je – jak je u něho obvyklé – velmi kritický především k církevnímu křesťanství v jeho dějinném vývoji (zvláště katolictví); naopak je nadmíru politicky korektní k islámskému světu. Široce pojatá religionistická práce člení dějinný vývoj židovského náboženství do šesti paradigmat (kmenové paradigma předstátního období, paradigma říše v době monarchické, teokratické paradigma poexilního židovství, rabínsko-synagogální paradigma středověku, asimilační paradigma moderny a postmoderní paradigma). Podrobně se věnuje i dějinám židovského národa, zvláště holocaustu a postoji křesťanských církví k nacistickému pronásledování Židů, sporu židů a křesťanů, Státu Izrael a jeho budoucnosti, blízkovýchodnímu konfliktu a také vzniku a vývoji ortodoxního, reformovaného a konzervativního judaismu v moderně a jeho perspektivám v postmoderně. Autor si také klade klasickou závažnou otázku, jak je po Osvětimi možné mluvit o Bohu a jak jej chápat. Velice fundovaná, bohatě faktograficky doložená práce ve své době byla, a dnes po pětadvaceti letech stále je, významným příspěvkem k mezináboženskému dialogu a k dalšímu rozvíjení autorovy myšlenky globálního světového étosu.