Základní dílo teorie střihové skladby, v němž Jan Kučera tvůrčím způsobem rozvíjí dědictví českého strukturalizmu v aplikaci na filmovou gramatiku a syntaxi montáže. Ideální literatura pro odborníky i laiky umožňující plné pochopení praktických tvůrčích postupů při vytváření významu a smyslu audiovizuálního sdělení. Přestože kniha poprvé vyšla už v 60. letech, stále se jedná o stěžejní literaturu pro osvojení praktických postupů střihové skladby. Obsahuje navíc řadu obecnějších úvah z oblasti estetiky, filozofie a psychologie vnímání.