Emigrovat z Československé socialistické republikyna Západ bylo snem snad každého normálníhočlověka v nenormálním systému, kterýkomunistická strana udržovala v zemi od „vítěznéhoúnora“ roku 1948 až do listopadové revolucev roce 1989.Z železné klece se dalo uniknout několikazpůsoby, ale ani jeden nebyl bez rizika. Získatcestovní doložku od policie nebylo snadné, a pokudse o ni ucházela celá rodina, většinou neuspěla.Kdo chtěl odejít stůj co stůj, musel hranicepřekročit ilegálně.Tito odvážní cestovatelé se nejčastěji uchylovalido útrob osobních i nákladních aut, různýchplavidel nebo vlaků. Někteří se snažili přeplavatřeky Dunaj, Moravu nebo Dyji, jiní přestřihli ostnatýdrát nebo podkopali zeď. Byli i tací, kteřík proražení hraničních závor použili autobus, tatrovkunebo autojeřáb. Bohužel mnoho pokusůskončilo tragicky.Zvláštní skupinu uprchlíků tvořili technickymimořádně zdatní jedinci. K těmto dobyvatelůmželezné opony patří slavný cyklistický závodníkRobert Hutyra s horkovzdušným balonem, VladimírBeneš s vlastnoručně vyrobeným tankem,Ivo Žďárský s motorovým rogalem, konstruktérvrtulníků František Lacnak anebo vynálezceakvaskútru Němec Bert Boettgner. Všechny tytomuže a mnoho dalších spojovala kromě zručnostia touhy po svobodě také víra, že na Západěuplatní své nevšední schopnosti způsobem, jakýmdoma nemohli.