Nizozemský filosof Martin Stokhof (*1950) se ve svých novějších pracích věnuje zvláště filosofii jazykaa významu a problémům jejich vědeckého pojednávání. V poslední čtvrtině minulého století byljednou z určujících postav formální sémantiky, usilující o rigorózní popis významu v přirozenémjazyce za pomoci prostředků formální logiky. Na rozdíl od mnoha kolegů zaujal posléze k projektuformální sémantiky výrazně kritický postoj, mj. v souvislosti se svým wittgensteinovským bádáním,které je druhým těžištěm jeho novější práce. V první stati se Stokhof zabývá charakterem apředpoklady formálně sémantického projektu jako takového. Ukazuje, že úvahy na téma tzv.radikální intepretace a normativity významu nás nutí přehodnotit vztah mezi významem jazykovéhovyjádření a jeho interpretací, a to způsobem, který je s tímto projektem jen obtížně slučitelný.V druhé stati autor představuje raného Ludwiga Wittgensteina jako zřejmého, byť zároveň zcelaopomínaného, předchůdce formální sémantiky. Věnuje se systematickým a v menší míře ihistorickým souvislostem mezi Traktátem a pozdější formální sémantikou. Z nalezených podobností arozdílů pak vyvozuje závěry ohledně soudobého statusu této disciplíny na pomezí filosofie aempirických věd. Konečně třetí studie formální sémantiku ohledává z hlediska jejího kontrastus pozdějším Wittgensteinovým myšlením o jazyce. Pokouší se o odpověď na otázku, zda pozdějšíWittgensteinovy úvahy vedou k takové teorii jazykového významu, která by mohla být k současnéformální sémantice reálnou alternativou.