Karolina Světlá (1830—1899) je oprávněně považována za zakladatelskou osobnost české románové prózy. Její první prací, ve které plně zvládla románovou kompozici a výstavbu charakterů, je Vesnický román (časopisecky 1867, knižně 1869). Dramatický, úsporně vyprávěný příběh je zasazen do odlehlého venkovského kraje pod Ještědem, který — na rozdíl od romanticky zobecňujících venkovských povídek B. Němcové, F. Pravdy nebo V. Hálka — Světlá novátorsky vykreslila se zřetelem k jeho přírodní a národopisné specifičnosti. Jako „první český klasický román“ byl Vesnický román kladně přijat čtenáři i kritikou a jeho úspěch nepřekryly ani pozdější autorčiny práce.