Kniha se věnuje tématu vztahu univerzálního a partikulárního, který je jedním z charakteristických rysů etického díla významné filosofky Ágnes Hellerové. Hellerová je bývalou členkou marxistické „budapešťské školy“, žačkou Györgyho Lukácse, která od roku 1977 žila a pracovala v Austrálii a poté v USA. Po revolučních událostech ve střední Evropě se v roce 1989 vrátila do Maďarska, kde pokračuje ve filosofické práci i ve společenské kritice. Kniha dokládá, jak Hellerová ve vývoji své etické koncepce klade stále větší důraz na pluralizaci způsobů realizace individuálního étosu.