Až do 19. století byl čas obvykle vnímán jako kontinuální proud, živel, jehož plynutíprakticky nedokážeme ovlivnit. Nástup kapitalistické modernity spojený s jehoracionalizací a vynález fotografie, která jej dokázala zastavit, však radikálně proměnilyzpůsob, jakým se k času vztahujeme. Mary Ann Doaneová, profesorka Kalifornskéuniverzity v Berkeley a autorka průkopnických studií věnovaných problematicegenderu ve filmu, v knize Zrození kinematografického času zkoumá, jak se nahodilostzmrzlého okamžiku zachyceného fotografickým aparátem vzpírá vzrůstajícímpožadavkům na standardizaci a racionalizaci života v kapitalistické společnosti. Jedináfotografie však nedokáže zachytit pohyb, teprve film jako souslednost po soběnásledujících snímků znovu ustavuje ireverzibilní tok času. Jaká je ale povaha času,pokud jej chápeme zároveň jako proud i jako diskontinuální, kvantovanou veličinu? Aco se odehrává v prostoru mezi jednotlivými snímky? Mary Ann Doaneová námpřesvědčivým způsobem představuje klíčovou roli, kterou kinematografický čas sehrálpři zrodu modernity.