Československé vězeňství prošlo ve druhé polovině 20. století výraznými změnami. Podruhé světové válce zde vládla represe a dehumanizace. V šedesátých letech vývojvězeňství následoval proměnu společnosti. Represivní přístup začal být považován zaneefektivní a cílem měla být resocializace odsouzeného na základě odborných výzkumů.V období tzv. normalizace vězeňská zařízení prostoupila disciplinace a požadavky naplnění neúměrných pracovních norem. Po roce 1989 muselo dojít k zásadní transformacicelého systému. Jak se vězeňství od šedesátých let vyvíjelo a jaké myšlenky vpřevýchově byly uplatňovány? S jakými podmínkami se nejenom političtí vězni muselivyrovnat? Jak personál přistupoval k odsouzeným a obhajoval použití disciplíny a těžképráce? To jsou otázky, na které se tato kniha snaží odpovědět. Ukazuje, že se vevězeňství zrcadlí charakter celé společnosti a mnohé o ní vypovídá.