To sny tvoří svět, praví čínský autor Čang Sien-ming ve své knize Snář mého cvrčka, která je však více než záznamem jeho vlastních snů. Snové vyprávění používá i k otevření našeho podvědomého světa, k zmírnění vnitřních hrůz, i k pokusu o specifickou duchovní očistu. Buduje a spřádá jedinečný fantaskní prostor, kam může utéct duše zkroušená a strádající. Předmětem těchto jeho pokusů je tak svět pomyslný, na hony vzdálený skutečnosti, nebo od ní zcela oddělený — je to stín a přízrak světa reálného, svět surreality. Dělá to však v přesvědčení, že právě tento svět přináší mnohem víc podnětů a sdělení než svět skutečný. Tyto informace se nám odkrývají prostřednictvím dlouhé řady asociací — oživováním osobních životních zkušeností, vzpomínek, objevováním netušených zásob vědomostí, všemocné představivosti. Literární průzkum snů a nevědomí autor vede hlouběji a dále, než bylo kdy běžné. Z jeho snů stal samostatný tvůrčí akt, z halucinační materie klasické literární dílo. Sny — to jest nevědomí — vědomě pojal jako předmět literatury a svůj postup začal nazývat „snové vyprávění“. Také proto budou mít různí čtenáři při setkání s jeho dílem různé, dokonce protichůdné pocity. V tom ovšem spočívá jedinečné kouzlo literatury a všeobecně umění iluze.