Hlavním námětem povídek souboru Portrét umělce jako štěněte (1940) velšského básníka, novináře a prozaika píšícího anglicky je autorova nostalgická touha po ztraceném dětství, po uplynulé době nevinně šťastného a bezstarostného mládí, ale i bolestného dospívání.

Vystupují v nich svérázné postavy Thomasova rodného kraje a především sám autor a jeho kamarádi, kteří dychtivě odhalují tajemství světa dospělých a nakonec narážejí na přitažlivost a odpudivost neřesti a smrti.