Próza představuje alegorický obraz světa jako jediné obrovské tržnice, kde probíhá věčný boj tvorů, jen málo podobných lidem, o přežití. Vypravěč, který jako ostatní dodržuje absurdní zákony Města, je hladem přinucen jednat jako samostatně myslící bytost a tak se mu podaří objevit řadu mechanismů boje o potravu. Když je po dopadení z tržnice vyhnán, zubožený se dostává do normálního světa mezi svobodné lidi, kteří se ho ujmou. Neumí však už mezi nimi žít, dopustí se zločinu a je vyobcován zpět do Města, kde umírá a končí na pultech tržnice.