„Slova mohou působit jako nepatrné dávky arzenu: polykáme je bezděky, zdánlivě nepůsobí, ale po určité době člověka otráví,“ napsal Victor Klemperer ve své slavné knize o jazyce Třetí říše. Tato fundovaná duchaplná kritika nacismu, a protože jeho zájmy byly i filologické, i kritika jazyka tehdejší totalitní společnosti, mu pomáhala přežít, neboť mu jako Židovi za hitlerovského režimu kažododenně hrozila smrt. Svá pozorování o úpadku řeči i zážitky z každodenní šikany si zaznamenával za krutých okolností, naposledy v drážďanském židovském domě. Autor patří k nemnoha Židům, kteří v Německu přežili holocaust. Od deportací ho zachránilo manželství s árijkou, před definitivní záhubou na samém konci války, kdy byl povolán do transportu, ho spasilo bombardování Drážďan, kde po celou válku žil.