Thajské buddhistické kláštery, čtvrti prostitutek, malajsijská džungle obydlená domorodými kmeny a lesními duchy, jeskyně poustevníka, hospic pro umírající na AIDS, posvátný eskynní labyrint – těmito a mnoha dalšími místy prochází příběh, který rámec klasického cestopisu dalece překračuje beletristickým jazykem i obsahem. Autor vypráví o hledání, poznávání a především o praktickém ověřování tamní spirituality, a jeho prózu tak zalidňují vedle lidí z ulice buddhističtí mniši, domorodí šamani, léčitelé i podvodníci a šílenci všeho druhu. Demelovo vyprávění se však dotkne i čtenáře, který není „východně angažován“. Jde v něm koneckonců o setkávání s jen zdánlivými cizinci, o touhu po poznání a osvobození se (ve všech významech těchto slov), o velmi konkrétní lásku i touhu po té ideální... zkrátka o příběh, který míří za hranice zemí i jednoho osudu a v němž cesta získává další metaforický význam.