Knížka obsahuje dvě prózy, které osobitě reagují na konec války a poválečný vývoj české společnosti očima mladé generace, zklamané ve svých představách a nadějích. Obě povídky spojuje motiv setkání s Amerikou v podobě amerických vojáků, kteří se nakrátko objevili po osvobození jako příslib jiné a zářivější budoucnosti. Druhá z próz se odehrává krátce po únoru 1948 a autor v ní rozehrává osudy postav, které se musejí obtížně vypořádávat s novým systémem, se svými citovými problémy i obavami z budoucnosti. Škvorecký kreslí detailní obraz určité části rozpolcené české společnosti, z níž se zaměřuje především na mládež, koketující v nadšené poválečné euforii se svými západními vzory a prožívající první okouzlení z tradičního fenoménu americké kultury - jazzu.