Čtvrtý svazek Senecových filozofických textů dovršuje edici jeho prozaického díla v českých překladech vydaných v Antické knihovně (AK 4; AK 51;). Dominantou tohoto závěrečného svazku je proslulá konsolace čili útěcha O duševním klidu. Její téma v dílčích pohledech doplňuje sedmero dalších úvah. Kuriózním dodatkem je často samostatně vydávaná satira Apokolokyntóza, zesměšňující zbožštění císaře Claudia. Pikantní tečkou je soubor 73 epigramů, v nichž vyniká Senekův břitký ostrovtip a pozorovací schopnost.

Seneca vždy patřil a stále patří k nejznámějším a nejoblíbenějším římským autorům. Jeho filozofické spisy, úvahy a konsolace čili útěchy byly hojně čteny pro naléhavý etický obsah a srozumitelnost. Hledá cesty k mravní odpovědnosti cti, vnitřní svobodě a duševní vyrovnanosti, uvažuje o smrti a o přátelství a jeho prospěšnosti a potřebnosti, chválí odpoutání od materiálních potřeb, prosazuje myšlenku o rovnosti všech lidí apod. Je to filozofie praktického života a lze z ní vyčíst mnoho autorových vlastních zkušeností ze vzrušené doby, kterou prožíval.