Román rozehrává scénu, která je dodnes noční můrou kreolské kultury a symbolem otroctví: útěk otroka z třtinové plantáže do zakázaných lesů, za nímž jeho pán poštve krvelačné psy. V celé práci vystupují pouze tři aktéři: otrok stařec, nejmlčenlivější otrok z plantáže, pán béké - plantážník, přesvědčený o neotřesitelných hodnotách svého světa, a obrovský pes, kterého přes oceán přivezla v podpalubí otrokářská loď společně s dalšími Afričany, jeho budoucími vězni. Dějištěm je tropický prales, který byl pro kreolské otroky jediným možným prostorem svobody, volnosti a touhy. Otrok stařec uniká otrockému ponížení a probouzí tak vlastní tělo, které poprvé a naplno může vnímat. Utíká z otrockého mlčení k lidství řeči, ve které se mísí vyprávění strachu, křik paniky a zpěv utišení. V panenském pralese nakonec otrok objevuje posvátný kámen karibských Indiánů, ve kterém se probudí jejich ztracený svět, nejstarší vrstva antilské identity. Vyprávění by se ale nemělo jen číst, mělo by se mu i naslouchat, stejně jako kreolští otroci naslouchali svému vypravěči, který jim za nočního bdění navracel silou slov a magií řeči jejich poničené lidství.