Obraz pověstného „ jazzového věku“, oné dekády americké generace, která dospěla za první světové války a ztratila veškeré iluze, je konstantou povídek a próz Francise Scotta Fitzgeralda. Spisovatel byl výrazným mluvčím této generace: zaujal svým novátorským stylem a jazykem plným osobitého kouzla. Bez nadsázky lze říci, že některá jeho díla — jako například Velký Gatsby, Diamant velký jako Ritz, Něžná je noc — patří ke klíčovým a klasickým pracím literatury 20. století. Spisovatel napsal za svého života na 160 povídek. Povětšinou byly určeny pro časopisecká otištění, představují však Fitzgeralda jako mistra tohoto rozměrem omezeného žánru. Výbor z jeho povídek a novel Bláznivá neděle kombinuje klíčové práce — jako je např. Diamant velký jako Ritz, Podivuhodný případ Benjamina Buttona nebo Takový pěkný pár. Fitzgerald se v nich pokouší zachytit dobovou atmosféru, přinést psychologicky prokreslený portrét postav; jinde odbourává předsudky americké společnosti nebo zachycuje hollywoodské prostředí, které tak dobře znal a ve kterém se na sklonku svého života pohyboval.