Doposud tiskem nepublikované dílo Bondyho z roku 1985 je, jak titul napovídá, jakousi parafrází či spíše pastišem slavného románu F. M. Dostojevského. Na obdobném „rodinném schématu" a na dějovém plánu, v němž se zrcadlí klíčové partie ruské předlohy, demonstruje autor nejen devastaci morálních hodnot „po stu letech", ale též upadlost soudobých filosofických učení a nemožnost dosáhnout skutečné naděje ani cestou náboženské víry. Dílo je vlastně jakousi bilancí hodnot exponovaných Dostojevským, které se v československém kontextu 80. let dvacátého století vyjevují jen ve své zkarikované podobě, kdy se vlastně stávají kvazihodnotami, a to dokonce i v případě motivu zločinu, jenž u Bondyho nabývá charakteru tragikomického estébáckého „krimi", při němž také již není důvodu pro případné „pokání". Do textu je zamontována řada filosofických úvah a je protkán Bondyho osobitým hořkým humorem. Postava Ivana Ramaze je obdařena řadou autobiografických rysů, je tedy též v jistém smyslu prostředkem autoakuzace.