Román Neviditelná stěna zaujímá v literárním díle H. G. Adlera mimořádné a velmi specifické místo. Jako žádný jiný z jeho románů však také tvoří explicitní článek mezi jeho literárním a vědeckým úsilím tím, že se v něm autor ohlíží zpět na dobu, kdy psal svůj opus magnum, Terezín 1941–1945. Tvář nuceného společenství, a beletrizovanou formou líčí potíže, s nimiž se setkával, když se snažil být svědkem šoa.