Hrdina románu Bla bla bla spatřuje absurditu soudobé konzumní společnosti, uvědomuje si nicotnost světa, jehož je součástí a kde je zároveň cizincem. Tento román má podobné atributy jako existenciální prózy J. P. Sartra, A. Camuse, ale v mnohém je naprosto odlišný. O hlavním hrdinovi nevíme téměř nic, přesto s ním navazujeme důvěrné pouto prostřednictvím jeho telegrafického monologu, kterým konstatuje, ale i prožívá přítomnost. Ta není jen pomíjivým, stále se měnícím okamžikem mezi minulostí a budoucností, časem, který plyne, ale pro něho je i trvalou a monotónní realitou.

Příběh se odehrává v kulisách moderní metropole s neonovými reklamami, mcdonaldy, bary a nákupními centry, okázalým luxusem i špínou a hodnotovou chudobou, zaměnitelných s kterýmkoli evropským velkoměstem. I když by Culicchiův „muž bez vlastností“ mohl dál apaticky setrvávat ve své konkrétní anonymitě, rozhodne se pro jakousi pasivní aktivitu — pokouší se vymazat sám sebe, ztratit se, zmizet, rozplynout se v chaosu města, touží být prázdný, nic necítit, na nic nemyslet. Postupně tak klesá až na samé dno, a teprve tehdy může najít odpověď na svou otázku: „Můžeme být, aniž bychom museli být někým?“ anebo… bla bla bla.