Najít lásku někdy znamená ztratit víru

Faith Robertsová se ve svých 34 letech od ostatních žen svého věku nijak zvlášť neliší. Pravda, její výstřih by mohl být o něco působivější a taky je pořád nezadaná, ale v práci je v jednom kole, má normální, dysfunkční rodinu, kamarádku s klinickou depresí a mladší sestru, která dostane od partnera k zásnubám silikonová prsa. Takže nic mimořádného. Kdysi si Faith představovala, jaké to bude, až se zamiluje. Ale to už je hodně dávno. Ne že by v životě nechtěla vidět to dobré, jen se den co den v práci potkává s tím špatným. Faith pracuje jako právní poradkyně v krizovém centru pro ženy a příběhy o tom, jak se láska zvrtla, slyšela tolikrát, že už sotva stojí na nohou. To pak není těžké rezignovat na všechny ty velké pojmy, jako je láska, naděje a víra, natožpak na šanci, že se jí podaří nechat se pořádně ostříhat nebo potkat alespoň napůl normálního chlapa. Pak se jednou v noci za zvláštních okolností ocitne na veterinární klinice na předměstí, kde ji znenadání zaplaví příval po dlouhá léta zadržovaných slz. A právě oné noci začne objevovat znovu sama sebe i dávno pohřbená rodinná tajemství; té noci Faith konečně pochopí, co potřebovala už dlouho vědět: Že chce-li zachraňovat ostatní, musí nejdřív zachránit sama sebe.

Překrásně napsaný, ušlechtilý milostný příběh, který vás lapí za límec a nepustí. Věci beze jména hluboce zapůsobí na každého, kdo to chtěl někdy vzdát, ale nakonec se rozhodl, že to ještě jednou zkusí.