Sbírka patnácti motivicky propojených novel, která vyšla v roce 1998 jako debut norského spisovatele Bjarte Breiteiga (*1974), získala ve Skandinávii značný ohlas jako doklad literárního vidění současné generace a vstoupila do antologií a čítanek. Breiteig v ní nastavuje zrcadlo existenciálního hledání a bolesti ze ztráty blízkého člověka. V prostoru pod nekonečně proměnlivým norským nebem se autor pokouší nahlédnout na dno lidské duše. Postavy zde nemají jména, jsou otcem, synem, bratrem, pro Breiteiga nejsou důležité geografické údaje ani chronologická posloupnost vyprávění. Novely tvoří mozaiku, která zve čtenáře k tvořivé spolupráci, aby tak plně vystoupil obrys příběhu.