„Třetí Valpuržina noc“ se řízením osudu stala jakousi nedobrovolnou Krausovou závětí. – Spisovatel už nějaký čas vnitřně zápasil s nejspíš jen neochotně připouštěnou možností, že jeho povýtce morální pojetí veřejné existence, tedy především politiky, se ocitá vzhledem k evropské situaci (fašismus, nacismus, další autoritářské režimy) v čím dál větší defenzivě. Děs z bezvýznamnosti je možná poněkud přehnané konstatování, tíseň z nerovnosti možností, nástrojů, zbraní ovšem přítomná v jeho úvahách dojista byla („závod satiry s látkou“). Protože se Kraus z kolbiště řekněme politického stále více stahoval a autorskou pozornost upíral spíše na otázky umění, kultury, jazyka.