Román o posledních dnech Jeana Jacquesa Rousseaua a o osudu jeho díla v bouřlivé době po jeho smrti. Hned v úvodu na nás dýchne poklidné ovzduší umělého ráje ermenonvillského, kde dožívá zatrpklý Rousseau, klamaný vlastní ženou a obdivovaný mladým Fernandem, hrabětem Brégym, aby nás vzápětí zasáhla vichřice událostí francouzské revoluce, v nichž je učení „blázna“ z Ermenonvillu podrobováno zkoušce ohněm. Defiluje před námi celá plejáda postav, z nichž každá má jiný názor na výklad Rousseauova učení, jiný postoj k revoluci. Mezi nimi bloudí Fernand, plný obdivu k Jacquesovým myšlenkám a záhy nato zviklán ve své víře jeho soukromým životem. A je to nakonec muž z lidu, který svou důvěrou a přátelstvím pomůže bývalému hraběti zbavit se přítěží minulosti a otevře mu cestu k pochopení revoluce. Fernand poznává, že pravý smysl Mistrova díla se projevuje v duchu revoluce, v úsilí lidových mas o svržení bezpráví a v jejich boji za šťastnější život. Vnitřně vyrovnaný odchází Fernand na frontu, aby věc lidu hájil jako svou vlastní, proti silám evropské reakce, které se spojily ve snaze udusit jiskru naděje, jež po staletích temna svitla vykořisťovanému a zbídačelému lidu Francie.