Příběh "Jít." stále populárnějšího norského autora Tomase Espedala (*1961) není dobrodružným vyprávěním ani líčením strhujícího děje, spíše jakousi novodobou meditací či přemítáním o spisovateli, který kráčí krajinou a uvažuje o cestách, lidech, zemích, kontinentech, ale také o sobě a literatuře. Originální, hluboce osobní existenciální román podrobně mapuje hranice prostoru, střežícího zdánlivě prostou otázku, jak je důležité JÍT. Putující člověk je totiž bez jakéhokoli zázemí, které by ho omezovalo anebo zbavovalo svobody. Nespěchá, nemá cíl, jen se chce přiblížit tomu, co vidí a s čím se setkává. Jde přírodou, jde do světa, jde přes most, jde přes hory, jde k moři, ale jde i přes (anebo za) hranice. Jde v něčích stopách, ať už se jedná o Rimbauda, Rousseaua, Nietzscheho, Heideggera či Wordsworthe. Kráčí vstříc pomalému, ale o to hlubšímu objevování nejen světa okolního, ale především světa vnitřního… neboli objevení sebe sama.