Vždycky je otázkou, zda vůbec činit něco takového, jako je souborné vydání novinových sloupků a příbuzných textů, navíc v tomto případě již ve druhém svazku (první bylo Sloupoví aneb Postila, Dokořán, Praha 28). Sloupek je útvar krátkodechý, v typickém případě se druhého dne i s celým listem smačká a hodí do koše. Stanislav Komárek se ale vždy při svém psaní snaží, aby jeho texty obsahovaly i něco jiného než obvyklé radosti čtenářů novin: líčení hlouposti mocných a chyb, které udělali. I při souborné redakci nelze odstranit skutečnost, že každý ze sloupků je jako dopis v láhvi: je jaksi do sebe uzavřený a je určen k samostatnému čtení odděleně od jiných. Proto se témata rozmanitým způsobem dotýkají, překrývají a proplétají a rovněž jejich rozdělení do jednotlivých bloků je arbitrární a lze je provést pouze nahrubo. V době klipové má však takováto kniha nepochybnou výhodu – lze ji otevřít kdekoli a kousek „učíst“ v tramvaji či mezi vyplňováním excelových tabulek, což se Zločinem a trestem provádět nelze. Tento svazek obsahuje sloupky z let 27–29, otištěné převážně v Lidových a Hospodářských novinách.