Nejstarší dochované literární dílo v mongolštině a nejstarší pramen mongolské historie. Byla napsána ve 13. století anonymním autorem po smrti Čingischána a byla objevena v polovině 19. století tehdejším předním ruským orientalistou Palladiem Kafarovem a od té doby ji vědci nejednou věnovali pozornost. Kniha líčí původ rodu proslulého Čingischána (1162 - 1227) a dobu jeho vlády, která je zároveň dobou vzniku mongolského národa. Autor však nezůstal jen při suchém kronikářském záznamu, ale proplétá jej dramatickými epizodami a poezií. Přitažlivost a objevnost Tajné kroniky Mongolů spočívá nejen v poznání života tohoto národa, ale i v tom, že ony divoké a barbarské hordy, které kdysi pronikaly i na naše území a udržovaly v hrůze celou Evropu, byly velmi pevně a důmyslně organizovanou armádou, a že kulturní a společenské poměry někdejší Střední Asie nebyly zdaleka tak prosté a nekomplikované, jak se jevily evropským současníkům.