Nuda je „matná tužba bez přesného objektu“ (Schopenhauer), „zvířecká a nedefinovatelná útrapa“ (Dostojevskij), „invaze času do vašeho hodnotového systému“ (Brodskij). Všichni ji nějak prožíváme, málokdo se jí však dokáže slovy přiblížit. Co je vlastně nuda? Dlouhá chvíle, melancholie, zoufalství? Ztráta smyslu? Způsobuje ji banalita, rutina, nedostatek dojmů nebo naopak jejich přemíra? Je nuda charakteristická jen pro moderního člověka? Je možné ji překonat? A je to vůbec třeba? Lars Svendsen se nad nudou zamýšlí formou eseje. Sleduje, jak se pojem nudy odráží ve filosofii, v beletrii, psychologii, teologii i populární kultuře a různé možnosti pohledu na tento fenomén ukazuje prostřednictvím široké škály osobností, od preromantiků přes Pascala, Nietzscheho a Heideggera až po Becketta nebo Warhola.

Nuda je „privilegiem“ moderního člověka. (Lars Fr. H. Svendsen) Nuda je matná tužba bez přesného objektu. (Arthur Schopenhauer) Nuda je zvířecká a nedefinovatelná útrapa. (Fjodor Michajlovič Dostojevskij) Nuda je invaze času do vašeho hodnotového systému. (Josif Brodskij) Nuda je u kořene všeho zla. (Soren Kierkegaard) Nuda nás zbavuje všeho, dokonce i odvahy vzít si život. (Stendhal) Nuda je nepříjemné „bezvětří“ duše, které předchází tvůrčím činům. (Friedrich Nietzsche) Tahle nuda už na svět přinesla více neštěstí než všechny vášně dohromady. Duše se scvrkává jako sušená švestka. (Ludwig Tieck) Nuda je ryzí eroze, jejíž účinky nejsou patrné a která vás pomalu proměňuje v trosku. (Emil Cioran) Generace, která nevydrží nudu, bude generace malých lidí. (Bertrand Russell) Kdo se vědomě opevní proti nudě, opevní se také sám proti sobě. (Friedrich Nietzsche) Tento esej představuje pokus rozvinout myšlenky na téma, co je nuda, kdy se objevila, proč se objevila, proč nás ochromuje, jak nás ochromuje a proč ji nelze překonat silou vůle. (Lars Fr. H. Svendsen)