Kniha je jedním z jejích stěžejních děl. Ukazuje, jak je montessoriovská představa „alternativní“ výchovy a vyučování a vůbec reformy školství stále aktuální. Mezi autorčiny nejzásadnější myšlenky patří požadavek, aby v dítěti byla pěstována přirozená potřeba rozvoje, a tím vzdělání. Nikdo by se podle Montessoriové neměl učit z donucení a kvůli prospěchu a kusu papíru, který mu zajistí dobré postavení, ale v zájmu osobního vývoje i rozvoje celé společnosti. Vzhledem k roku prvního vydání tohoto díla (1948) je nezbytné na některé reálie a myšlenky pohlížet z dobového hlediska. Přesto Maria Montessoriová předběhla dobu tím, jak prosazovala, aby se školství a metody vzdělávání přiblížily životu, a jak kladla důraz na výchovu mládeže v úctě k člověku a světu.