Edgar Kupfer-Koberwitz se narodil 24. dubna 1906 do rodiny správce Koberwitzova statku poblíž Vratislavi v Polsku. Na začátku druhé světové války byl deportován do koncentračního tábora v Dachau u Mnichova. Přes hrozbu jisté smrti se mu zde podařilo něco velmi odvážného. Od listopadu 1942 pečlivě zaznamenával život v táboře do svého deníku, který nakonec obsáhl 1800 stran. Navzdory drsným podmínkám věznění zůstal oddaným vegetariánem. Dokonce i během těch nejhorších útrap byl vázán hlubokým soucitem a úctou ke všem živým bytostem.

Kniha Zvířata jsou naši bratři byla napsána po válce jako vyjádření autorova postoje k mučení a zabíjení zvířat. Je psána formou dopisů, v nichž autor odpovídá imaginárnímu účastníkovi této diskuse. Jedna krátká věta v knize vysvětluje všechny důvody vegetariánství a fakt, že ji napsal člověk, který přežil koncentrační tábor v Dachau, jí ještě přidává na významu. Koberwitz píše: „Poslouchej. Nejím zvířata, protože se nechci živit utrpením a smrtí jiných tvorů, protože jsem sám trpěl tolik, že právě díky vlastnímu utrpení umím procítit i utrpení cizí“. V úvodu i závěru knížky je uvedena jedna pravda, které jsme naneštěstí každodenními svědky: „Dokud člověk zabíjí a trápí zvířata, bude zabíjet a trápit i lidi. Do té doby budou i války, neboť zabíjet se člověk musí učit a cvičit v malém.“

Autor této citlivé a provokativní knihy zemřel 7. července 1991 v osamění, neznámý a chudý v domově důchodců. Možná, že právě jeho tragický osud dává snaze o zachování jeho odkazu takovou důležitost. Vydání knihy Zvířata jsou naši bratři nejen uchovává a šíří Koberwitzův duchovní a morální odkaz, ale také zároveň vzdává úctu jeho duchovní velikosti, jíž se nedostalo uznání za jeho života.