Autorka ve své knize popisuje život českých Židů v letech 1939–1945 v kontextu rasových právních předpisů, a to nejen říšských, ale také těch, které vydala protektorátní vláda. Odkrývá tak aktivní roli českých orgánů – protektorátní vlády, samosprávných organizací a místní správy v protižidovské politice. Vyvrací mýty o tom, že se protektorátní vláda bránila tlaku nacistických okupantů vydávat protižidovské předpisy a naopak dokládá její připravenost při realizaci vlastní protižidovské politiky. Odhaluje skutečné motivace, které pod heslem národní spolehlivosti vedly k vyloučení Židů z advokacie, lékařství a jiných oblastí již krátce po 15. březnu 1939. Publikace přináší také konkrétní příběhy obětí „řešení židovské otázky“ v protektorátu a odkrývá různé postoje obyvatelstva k osudu Židů.