Nevíme, zda je vesmír ve své stávající podobě dílem náhodně či uměle nastavených fyzikálních konstant. Zda je inteligence vedlejším či zákonitým produktem vývoje vesmírné hmoty. A už vůbec neumíme vysvětlit, proč jsme tady v tuto chvíli právě my osobně a ne někdo úplně jiný místo nás. A jestli vůbec něco jako naše individuální já opravdu existuje. Zapomínáme ale na to, že informace a její vrcholný projev - inteligence - jsou stejně významnými fyzikálními veličinami jako všechny ostatní, na nichž je založeno fungování vesmíru. Nic na tom nemění fakt, že inteligenci zatím známe v jediném - pozemském - vydání. Těžko si totiž dovedeme představit, čím se zabývají bytosti o miliony let vyspělejší, než jsme my. Jak spolu komunikují. Nejspíš ale půjde o principiálně jiné a mnohem efektivnější způsoby existence, než jaké známe my. V takovém případě se jimi může hemžit celý vesmír včetně Sluneční soustavy, aniž bychom o nich cokoliv tušili.